Chlopenní (srdeční) vady

Mezi srdeční vady patří poškození srdečních chlopní vedoucí k jejich zúžení (stenóze) nebo nedomykavosti (insuficienci) a tzv. zkratové vady, u kterých dochází k průtoku krve mezi levou a pravou částí srdečních oddílů. Srdeční vady můžeme dělit na vrozené a získané. Vrozené vady zpravidla bývají komplexnější. Může u nich být přítomno nejen smísení výše uvedených poruch, ale přidávají se i jiné vývojové abnormality.

V posledních desetiletích se významným způsobem změnily příčiny chlopenních vad ve vyspělých zemích. Revmatická horečka přestala být jednou z hlavních etiologických příčin. S postupně se prodlužujícím věkem začaly na významu nabývat degenerativní vady. K tomu přispívá nejen samotný věk, ale i další rizikové faktory (přidružené choroby), které mají ve vyšším věku vyšší prevalenci (výskyt). Nejčastější vadou dospělého věku je nyní aortální stenóza, která je převážně degenerativní (cca 50% případů). Druhou nejčastější vadou je mitrální insuficience, která, i když může být způsobena více příčinami, je velmi často ischemická (objevuje se po infarktu myokardu) či degenerativní. Manifestace vad se posouvá do vyššího věku, který sám o sobě není kontraindikací operačního řešení, podstatným způsobem však zvyšuje jeho riziko.

Společně se změnami příčin a výskytu srdečních vad se měnil i přístup kardiologů a kardiochirurgů. Zároveň se měnila i taktika péče o nemocné. Také samotný vývoj chlopenních náhrad zaznamenal dramatické změny. Výsledkem je více složitějších či komplexnějších operací a tedy i stále více šancí pro pacienty. Všechny tyto skutečnosti udělaly ze chlopenních vad léčitelnou chorobu, na kterou je nutné myslet v rozvaze (diferenciální diagnostice) mnoha symptomů (zevních projevů chorob).

Klinická manifestace chlopenních vad (nevýkonnost popř. dušnost) je bohužel často spojovaná s vyšším věkem pacienta a může tak dojít k zanedbání vady. K diagnostice nám přitom v první linii (a nejen tam) bohatě stačí pečlivá anamnéza a fyzikální vyšetření.
Nemusíme být vlastníkem echokardiografického přístroje, abychom odhalili srdeční vadu. Vlastní potvrzení či vyloučení srdeční vady, zhodnocení etiologie a kvantifikace vady a zvážení dalšího postupu včetně operačního řešení je úkolem specializovaných pracoviš» a vyškolených odborníků. Jediným definitivním řešením srdečních vad je operace. Vada ale musí k operace „uzrát“.