Srdeční selhání

Srdeční selhání je stav, kdy srdce není schopno vyhovět oběhovým nárokům organismu (tedy dodat periferním tkáním dostatek kyslíku a dalších živin) a to i přesto, že návrat krve k srdci je dostatečný. Příčinou tedy není nedostatečné naplnění krve jako např. při ztrátě tekutin, ale právě neschopnost srdce správně fungovat jako pumpa. Srdeční selhání je narůstající problém současné medicíny, nebo» se stárnoucí populací přibývá pacientů se srdečním selháním resp. stále větší pokrok v kardiologii uvedl do života celou řadu metod, kterými jsou léčeny akutní stavy jejichž výsledkem je přežití těžkých klinických stavů, ale za cenu srdečního selhání.

Příčinou srdečního selhání je celá řada chorob, které buď primárně poškozují srdeční sval (myokardiální příčiny – ischemická choroba srdeční, zánět srdečního svalu..), nebo brání jiným způsobem v jeho funkci (mechanické příčiny – srdeční vady a významné poruchy srdečního rytmu). Srdeční selhání můžeme rozdělit z mnoha hledisek: akutní a chronické; levostranné, pravostranné a oboustranné; manifestní (klinicky zjevné) a latentní (klinicky skryté).

Klinicky se srdeční selhání projevuje únavností a nevýkonností s postupně narůstající dušností (levostranné srdeční selhání) resp. tlaky v pravém podžebří s nechutenstvím a nadýmáním a otoky na dolních končetinách (pravostranné srdeční selhání).

Léčba srdečního selhání musí být podobně jako u jiných chorob komplexní. Musíme předcházet chorobám, které způsobují srdeční selhání (např. hypertenze, ischemická choroba srdeční, ale poruchy funkce štítné žlázy, infekční choroby aj.) resp. v případě, že se takové choroby objeví, je nutné je razantně léčit (v případě hypertenze snížit krevní tlak na tzv. cílové hodnoty). Druhým aspektem léčby je léčba medikamentózní přímo zacílená na srdeční selhání. Posledním krkem může být katetrizační či operační výkon ( např. balónková valvuloplastika nebo aortokoronární bypass při ischemické chorobě srdeční nebo náhrada resp. plastika poškozené chlopně) včetně srdeční transplantace.